sobota 23. srpna 2014

Turecko: Dovolená s batohy - září 2013

Začali jsme v Antalyi se dvěma dny u moře, na místním bazaru, projíždka městkou dopravou k vodopádu Duden, který jde krásně vidět z letadla když přistáváte (v noci je krásně osvícený, takže i večerní lety mají krásný výhled).
Vždycky budu doporučovat více pláž Konyalti, která je oblázková, ale čistčí než písčitá Lara beach.
Ale každý ať si využkouší co mu víc pasuje.

Antalye je krásné historické město hemžící se foťáky různých značek, různých národností. Bazar je docela drahý, i když nám stále připadne docela dostupný. Jídlo si zásadně dávejte až o ulici dál od centra. Je tam až (v přepočtu) cca o 100 Kč levnější.

Z Antalye jsme jeli do Denizli k mé kamarádce Sevdě, která po svolení jejich úžasných rodičů, nám přenechala obývací pokoj jako naši provizorní ložnici na další 4 noci.
Zajeli jsme si na krásné Pamukkale, které je snad celoročně zahrnuto turisty, teď v září pro změnu Rusy. Pamukkale je krásné místo, které prostě navštívit v Turecku musíte. Vyhradit si je třeba celý den, jelikož v areálu (v ceně 20 TL) je krom Pamukkale je i antické město Hierapolis, které je dosti rozlehlé. Do pamukkale je lepší mít nějaké obojživelné boty, na koupání a prolízání ruinami města Hierapolis.
Z Denizli se do Pamukkale dostanete minibusem z takzvaných starých garáží - "Eski garaž"cca za 3,50 TL.

Po cestě je další  antické město Laodikya, dostanete se tam stejným busem jako do Pamukkale a pak cca 1 km pěšky. Není tam žádné bistro nic, takže hodně pití, mě ten litr nestačil. A místní ochranka mě od žízně zachránila vodou z vlastních zásob. Na prohlídku je třeba mít min. 2 hodiny.

Dalším typem je vesnička Karahayit, kde jsou vyhlášené minerální prameny, takže jsou všudypřítomné lázně. Bus Denizli - Karahyit je cca 4 TL.

V samotném Denizli nic moc atraktivního není, můžete si projít starou část, kde je velký bazar, který je o hodně levnější než ten turistický v Antalyi. Nebo vyhledejte Čamlik (v překladu malý les) park, který je opravdu krásný. Dá se zde zapůjčit gril a můžete si udělat grilovačku. Z Čamlik parku vede cesta do hor, odkud je krásný výhled na město. Není to nijak náročná cesta. I v žabkách se to dá. Voda je všude přítomná a je pitná a dobrá.

V Denizli jsme byli 4 dny, jeden den Pamukkale, druhý, město+hory, 3 den jsme si zajeli na výlet do antickeho města Afrodisias a 4 den utekl jak nic :) další den jsme se vraceli zpátky do Antálye, kde nás čekali ještě 2 dny do odletu.

Výlet do Afrodisias je kapitola sama o sobě. To v dalším příspěvku: )







pondělí 23. prosince 2013

Turecko: netradiční dovolená

Koncem září tohoto roku jsem se vydala s přítelem na dovolenou do země turecké.
Vše jsem zařídila. Ubytování přes Couchsurfing, u známých, booking.com, letenky low-cost u Pegasuse, jídlo z fast foodu a domácí od turecké maminky. A na závěr jedna noc a den ve Vídni.
11 dní za necelých 10 tisíc Kč. Pajáda.

Z toho vyplývá, vykašlete se na cestovky a do turecka jedte sami. Nejlépe v půlce či na konci září kdy je tam pořád 30 stupňů. Je to levnější (letenky, nákupy i ubytování) Ubytko najdete za pár eček v historickém centru Antalye (pár myslím 13 se snídaní).

Pokud se nechcete válet pořád na pláži v Antalyi, můžete využít luxusní autobusy do měst Denizli, Izmir, Side apod.

Izmir je krásné evropsky vypadající město, kde najdete památky, promenádu u moře, nákupy a dolmušem (minibusem) se dostanete na pláž. Vlakem z Izmiru se dostanete do největšího antického města Efes, které je krásně zachovalé, obrovské, ale plné turistů (vstupné 20 TL cca 250 Kč), párset metrů od Efesu je poslední stojící sloup jednoho ze 7 divů světa chrám bohyně Artemis.

Denizli, samo o sobě město nezajímavé, ale je to čistě turecké město, bez turistů. Ti sem jezdí jen kvůli blízkosti přírodní nádhery Pamukkale (20TL vstup), které je památkou UNESCO. V areálu je také antické město Hierapolis. Cesta z Antalye do Denizli stojí cca 35 TL a trvá cca 4 hod. Bus vás zaveze na autobusové nádraží (Otogar) a odtud jedou rozvozy i do Pamukkale. Turci poznají cizince a automaticky vás poženou do busu jedoucí přímo tam, samo zadarmo v ceně jízdenky Antalya - Denizli.

Jízdenky jsou na: www.kamilkoc.com.tr 
                             www.pamukkale.com.tr
                             www.metroturizm.com.tr


Všechy 3 společnosti jsou vyrovnané, kamilkoč má nejlepší poměr ceny a kvality, metro je nejlevnější, ale taky dobré a pamukkale jsou nejdražší. Ale spíš vždy rozhoduje čas odjezdu a příjezdu. Pro koupi jízdenek je dobré mít napsané čas, datum odjezdu, jelikož s angličtinou neuspějete. 

Super je, že tyto společnosti vždy mají pobočky u sebe v rozmezí 50-100m. Takže jednoduše se přeptat ve všech a pak rozhodnout. Doporučuji, se ptát i na čas příjezdu, bo některé jedou 3,5 a některé i 5 hod. 

V turistických oblastech (trhy, hotely, restaurace, atrakce)anglicky mluví,  jinak ji moc neočekávejte. Takže základní číslovky, pár gest, odkud, kam ...a je to. :)







úterý 23. dubna 2013

Turecko: rady na cesty

Jedno upozornění, které by mi ulehčilo komunikaci v podniku, kdybych to věděla. Pokud jste nevěřící, tak jim to za žádnou cenu nepřiznávejte. Raděj jim řekněte, že jste křesťan. A budou s váma mnohem vstřícněji komunikovat. Já jsem si tímto hodně zhoršila svou image.

Další upozornění pro holky, které nemají zájem být baleny tureckými nápadníky. Buď si vymyslet imaginarního snoubence, manžela nebo přítele. Je dobré mít nějaký prstýnek na ruce a při optání tvrdit že je od přítele, manžela... Opravdu dají pokoj. Ten trik jsme hodně využívaly :). Dalším potvrzením, i když trochu už extrémním je mít někoho ve vztahu na FB.

Turista je v Turecku brán jako nehorázně bohatý.  Takže zde platí pravidlo, že turisté to mají všude dražší než tuzemští zákazníci. Na různých památkách tam mají vylepené i dvojí ceny. Což nepotěší a ne jednou mě to odradilo od návštevy daného objektu. Pokud je to možné, tak si sebou vemte turka, co ty vstupenky do objektu koupí a než vás vpustí branou tak nemluvte ať nepoznají že jste jiné národnosti. Platí to i do vstupu do SPA, bazénu atd...

Pokud se někoho zeptáte na cestu, tak je možné že za tuto pomoc bude chtít nějaké drobné. Proto jsem se všude ptala policistů, prodavaček v krámcích apod.


Turci a jejich nátura

Na svých blocích, které jsem psala přímo v Turecku, jsem turky vybarvila docela černě. Důvodem je, že jsem se pohybovala přávě v tom prostředí, které je úplně odlišné.

Je pravda, že podle nás středoevropanů moc nepracují. A dělají jen to nejnutnější pro obživu. Nic navíc. Konkurenti jsou velmi dobří přátelé, téměř rodina a dohazují si navzájem kšefty. Drží při sobě. Žádné podrazy. Tráví dovolené společně. Atd.

Což není úplně špatný přístup. Jen pro mě a jiné stážisty to bylo docela šok, že byla pořád pohoda, pohodička. Často se v práci stávalo, že jsme měli hooodně volného času, jelikož jsme zadané úkoly splnili až moc rychle, než jsou místní zvyklý. Prostě toho uděláme mnohem víc.

Takový běžný pracovní den v obchodním oddělení byl asi takový: V 8 - 9 příchod do práce, snídaně, čajíček, některé si upravovali nehty, vlasy a make-up. Pak patřičně poklábosit u ranní kávy a cigaretky či čaje. Pak tedy ranní porada cca v 10. Pak čaj, práce, oběd, čaj, motlidba, práce, čaj a je čas jít domů.













pátek 19. dubna 2013

Turecko: První kroky

Po příletu do Antalye jsem se taxikem přemístila do hotelu. Zjistila jsem, že jezdí i expresy do centra, ale hledat v noci můj hotel sama samotinká v Turecku se mi fakt nechtělo.

Hotel byl perfektní v  historickém centru Antalye cca za 25 euro.

Ráno jsem se zamotala v uličkách Antalye a našla cestovku, kde mi jízdenku do Denizli prodali. Jen jsem pak už neměla čas se vydat k moři. "Servis" vyjíždel už za hodinu, tak sem měla co dělat.

"Servis" = bus či minibus, který sváží všechny cestující na hlavní nádraží, které je vždy někde za městem. Jede většinou cca hodinu před odjezdem busu. Odjíždí od poboček dopravce. Je to v ceně jízdenky. Platí to i naopak, při příjezdu do Denizli jsme akorát naskočili na příslušný servis a dovezl nás kam bylo potřeba.

U servisu jsem potkala holku, co dělá překladatelku v Amsterdamu a konečně mi někdo vysvětlil pár základních věcí, pravidel a vůbec užitečných věcí. Třeba mi vykládala kdo je to vlastně ten Ataturk a jak významný pro turky je.

V Denizli mě čekal AISECer. Večer sem už byla ubytována ve "studentském" bytě. Byl tam se mnou jeden turek, jeden kluk z Pobřeží slonoviny a já. Týden nato přijela ještě jedna stážistka z Finska Oona. Perfektně jsme si sedly a dodnes jsme skvělé kamarádky.
Doufám, že se mi brzy podaří se do Helsinek vydat :).

Když na to tak vzpomínám s odstupem, tak je mi po pobytu v Turecku trochu smutno.

Nejde ani o to kde jsem byla, ale je to o lidech, se kterýma jsem ten čas trávila.

Byla jsem v šoku, když jsem přišla na pobočku AIESEC a asi 20 lidí téměř v řadě seřazení se jeden po druhém se mnou seznamovali s takovou radostí, že mě tam mají. Každý chtěl hned o mě vědět všechno. Vše o mě, vše o ČR, proč sem jela do Turecka atd.
Taková celebrita, která si ne a ne zapamatovat turecké jména :D  (A to jsem byla upocená, utahaná po cestě s kuframa uloženými v rohu).

Po přivítání jsem poznala první podobu tureckého nicnedělání. U nás je to aspoň tak, že děláš že něco děláš. Ale tam fakt nikdo nic nedělá a otevřeně se fláká: D. Pak pár fakt už znuděných se zvedlo a vzalo mě na jídlo do turecké jídelny. Takže jsem se setkala i s typickým tureckým jídlem. Což není kebab, ale různé druhy zeleninových směsí s kuřecím masem nebo bez. Rádi k tomu si dávají jogurt a míchají to s tou směsí. K tomu bývá buď pohanka, rýže, jáhly nebo něco podobného zdravého. Na stole k dokořenění červený pepř, chilli nebo rovnou na zakusování chili papričky.
Ono se není čemu divit, když je tam až do konce listopadu 20 stupňů. Kdo by v takovém teplu se tlačil knedlíkama s omáčkou.

Všude po ulici nabízejí horký černý čaj za pár kurušů (jejich centy/haléře). Turci ho pijou hodně sladký. První mě to zarazilo, ale je to kvůli termolegulaci. Když v horku pijete horký čaj, tak to funguje jako termoregulace. Opravdu to funguje a dost jsem si na to zvykla. Čaj se nabízí vždy a všude. Odmítnutí čaje na návštěvě, obchodní schůzce moc nedoporučuji. Nemusíte si ho přeci tak sladit :)

Tak nějak jsem prožívala první kroky v Turecku.









pátek 5. dubna 2013

Turecko - běh pro vízum


Turecko, je země kde jsem strávila půl roku díky organizaci AIESEC jako stážista.
Odjela jsem v květnu a vracela jsem se na začátku prosince.

První záludnost bylo si vyřídit vízum, jelikož ambasáda v Praze má jen do 12 a 12.01 vás tam fakt už nepustí, o to je to obtížnější. Ale to jistě mluvím z duše všech, kteří si to nějaké vízum vyřizovali :)
Jelikož jsem ze Zlína, tak už cesta do Prahy trvá cca 4 hodiny, pak z hlaváku běžíte přímo na rejstřík trestů pro výpis se spešl razítkem (normální z czechpointu vám nestačí), pokračujete na ministerstvo zahraničních věcí pro apostilu na hrad, dál na ověřování, které je naštěstí na "hradní poště" a pak s tím vším za překladatelkou. Je lepší mít dopředu domluvenou schůzku (kontakty vám sdělí ambasáda, když je hodně otravujete).
Překladatelka během 15 minut výpis rejstříku přeloží a zbývá cesta na ambasádu. Je to docela sprint, když vím, že vlakem jsem v Praze nejdřív v 9 ráno. Doporučuji mít při sobě dostatek tekutin (na návštěvu marketu fakt čas není).

No tak pak už jen čekáte až Vás vyzvou, že si pro to vízum zase do té Prahy musíte osobně zajet. Což potěší : )

K úspěšnému nastoupení na stáž zbývá, zabalit, odletět z Vídně a dojet do cílové stanice - Město Denizli.


Já a moje cestování

Ahoj,

kdo mě zná, ví že hodně cestuji. Kdykoliv je příležitost tak vezmu pár věcí do batohu a buď sama nebo s doprovodem křižuji cesty za hranicemi i u nás.

Je toho hodně, co jsem projela, zažila a s kým se potkala. Své zážitky tady rozepíšu spíš podle míst, zemí které sem navštívila.

Momentálně mám aktuální plán se vydat na okružní cestu Belgií.

Dalším nejbližším plánem je Srí Lanka. Pokud někdo tuto zemi projel, budu ráda za každou radu.
Co takhle soutěž? Budu sem dávat fotky z našich končin (ČR+SK) a známých míst v zahraničí. 
Kde je tohle focené?
Nápověda: Slovensko