2.2. - 3.2. 2015 - odlet, přílet a první kroky
A je to tady, konečně je tu datum odletu.
Sraz byl na hlavním nádraží, kde jsme si u kolegů z práce nechali zimní bundy. V mikinách naskakujeme s 12 kg krosnou a baťůžkem na airport express.
Krosnu jsme si dali zabalit za 99 Kč a odbavení pak už byla rychlovka. Chtěli jsme jít na pivo, ale půllitr za 150 Kč je fakt moc. Následoval lov na zásuvky pro poslední české nabití mobilních strojů.
A zde nás odchytili dychtivý dotazovatelé, kteří se nás dotazovali na kvality a nekvality letiště pana prezidenta. Tím pádem nám čekání na boarding pěkně uteklo. A tradá, jsme v letadle.
Obdivujeme pohodlné sedáky v Emirates pekelných strojích a tiše se těšíme na občerstvení, které má být dle všech odkazů vynikající. A stalo se. Vodečka pěkně dvojítá, mango džus, chipsy a potom večeře v podobě vynikajícího lososa se špenátem. Spousta her a filmů k dispozici. Tak jsem se konečně dostala k filmu Drakula s úžasným Orláčem Bluumikem :) Cesta utekla velmi rychle a ocitli jsme se v Dubaji. V autobuse jedoucím od letadla do letištní haly byli skoro všeci češi opití. Žádné překvapení.
Obdivujeme pohodlné sedáky v Emirates pekelných strojích a tiše se těšíme na občerstvení, které má být dle všech odkazů vynikající. A stalo se. Vodečka pěkně dvojítá, mango džus, chipsy a potom večeře v podobě vynikajícího lososa se špenátem. Spousta her a filmů k dispozici. Tak jsem se konečně dostala k filmu Drakula s úžasným Orláčem Bluumikem :) Cesta utekla velmi rychle a ocitli jsme se v Dubaji. V autobuse jedoucím od letadla do letištní haly byli skoro všeci češi opití. Žádné překvapení.
Jak každý jistě tuší, letiště je obrovské. Ale po chvíli přijdete na systém a orientace je velmi jednoduchá. Na transitní přepážce jsme si vyzvedli vouchery na jídlo (nárok u přestupu delší jak 4 hodiny).
Vybrali jsme si restauraci, kde je bufet. Volba byla dobrá, jelikož jsme zde seděli několik hodin a stále jsme pojídali jehněčí, ovoce, zeleninu, tousty apod. Měli tu olivy, které chutnaly trochu po savu, ale jinak jídlo bylo vynikající.
S plným žaludkem jsme vyhledali lehátka a asi na 1 hoďku si lehli. Potom už nás čekalo další přibližovadlo do Colomba. Druhý let proběhl obdobně, jako ten první. Jen jsem byla víc unavená.
Michal to zas vyhrál, bo dostal Business a místo něho vedle nás seděla nějaká sinhálka.
Ve 2 hodiny místního času jsme přiletěli do Colomba, letadlo mělo cca 20 min zpoždění. Na letišti byl trochu zmatek u visa přepážky. Skoro všechny posílali pryč. Jak jsme přišli na řadu, tak nás taky poslal pryč vyplnit ještě jeden formulář. A pak zpět do řady. Mezitím jsem zmerčila prodejnu se simkartama jen za 10 dolarů, tak že ji půjdu koupit. Simkarta zakoupená a po projítí přepážky mi do ruky dali další simkartu zdarma (bez kreditu). Ta moje byla nabitá 500 Rs s internetem 2 GB a volání do Evropy, které je extrémně levné (2 min hovoru cca 12 Rs.)
![]() |
| Naše trasa 1. týden |
| Colombo |
Našli jsme nádraží, kde jsme si u pokladny mezinárodních lístků vyzvedli své rezervované lístky na vlak do Galle. A pak jsme hledali směnárnu a něco k večeři.
Zastavili jsme se u zavřené banky (byl státní svátek) a hned nás zmerčil jeden "pomahač", co nás chtěl dovézt do směnárny. Chtěli jsem mu utéct a směnárnu pak navštívit bez něj, aby jsme mu nemuseli platit. Ale držel se nás jako klíště. Nakonec jsme mu nic nedávali a jen ve směnárně se ho ptali, jestli nás tam dovedl. Tak a máme peníze na večeři.
| Colombo |
Potom už nás čekala jen cesta zpět na hotel. Padl na nás posun času a spát se nám moc nechtělo. Ráno se ale vstává brzo, takže rychle do postele.
4.2. 2015 - odjezd do Galle
Budíček byl pár minut před 6. Něco po 6 jsme odcházeli směr vlakové nádraží Fort. Rozespalý recepční si vzal klíče a podřimující vrátný pomalu odemkl vrátka. Vypuštěni do ospalého Colomba jsme se vydali k vlaku. Nikdo nám nic nevnucoval, tuktukáři teprve snídali. Po cestě jsme si akorát koupili v pekárně pár sladkých koblih a nějaké plněné pálivé pečivo. Asi za 20 min jsme byli na nádraží a rovnou jsme se zeptali na nástupiště vlaku.
Cena za 1. třídu je 1000 Rs, 2 třída 60 Rs. 3 třída 35 Rs. Cena je jednotná pro 1 třídu. Ať jedete 1 zastávku nebo 10 zastávek.
Při východu z nádraží nám lístky odebrali, asi abysme nejeli na ně ješte jednou. Dělají to tak všude a důvod neznám.
Cestou jsme sledovali pobřeží místy poseté chatrčemi chudších obyvatel a místy pláže s restauracemi.
Kolem 10 jsme už byli v Galle. Jako profíci jsme odmítli tuktuky a vydali se dle GPS najít ubytování (Light Breeze Residence).
S jedním dotázáním a na konci cesty podle směrovek jsme to našli. Domácí vyběhl a zavolal nás. Pokoj ještě nebyl uklizený. Byli jsme tam přeci jen brzo. Počkali jsme v obyváku a dostali jsme welcome drink v podobě limetkové šťávy. Pokoj byl pěkný, čistý, postele s moskytiérami. Koupelna byla společná s ostatníma 2 pokojema. Měli jsme k dispozici i pěknou terasu s výhledem do zahrady.
Po krátkém odpočinku jsem se vydali na průzkum Galle. Zjistili jsme si ceny tuktuku z Galle na pláž Unavatuna (200 Rs.). GPS nás předtím vedla oklikou. Teď jsem šli na autobusové nádraží (hned vedle vlakového) cca 15 min. Po cestě jsme se zastavili na ovocném trhu, kde chtěl za papáju 400 Rs. Přišlo nám to málo, tak jsme se nechali napálit. Přibalil nám k tomu ještě 3 banány v celkové ceně 700 Rs.
| Krevety a tuňák |
Na pláži bylo jídlo trochu dražší než předtím v Colombu (300Rs.). Tady stálo 600 Rs. Po jídle jsme se přemístili na pláž. Šli jsme na lehátka té zavřené restaurace a tam jsme zůstali bez úhony cca 2 hoďky. Vlny byly tak dvoumetrové, tak jsme se pořádně vyblbli. Pak už otvírali, tak jsme si dali Arrack Punch (arrack s ananasovou pěnou) a Colu. Měli tam i sprchu, tak jsme ji velmi rádi využili. Po ananasovém osvěžení jsme se vydali k nedalekému chrámu. Vyzuli jsme si boty a zvesela jsme šlapkali po kamínkách k Budhovi na kopci. Pod chrámem byl krásný výhled na vlny divoce se lámající o skaliska. Voda tryskala do pěkných výšek, ale výhled nám kazili všudypřítomní Japonci.
Autobusem zpět. Autobus sice přijel během chvilky, ale byl plný a další lidi nenabíral.
Za chvíli u nás zastavil tuktuk, že nás vezme na autobusák za 200 Rs. Došli jsme do pevnosti v Galle.
V pevnosti jsme našli pěknou restauraci podle průvodce.
Ze začátku jsme si sedli do kavárny, kde měli jen tousty, ale když jsme se zeptali na kari, tak nás posadil do restaurace. Jídlo 600-800 Rs.
Opět vynikající. To kari prostě udělat umí !!! Na hotelu byli ubytovaní v druhém pokoji číňani a dost dlouho nám blokovali koupelnu. Na dobrou noc jsme od domácích dostali čaj. Potom už jen zastrčit moskytiéru a spát.
5.2 Galle Fort a pláž
| Maják v Galle Fort |
Majitel nám ještě ráno nabízel své služby tuktuku a okružní projížďky po Galle, ale my jsme se chtěli podívat do pevnosti a na Jungle Beach.
Vyrazili jsme tedy a po cestě jsme ještě nakoupili nějaké to pečivo na sváču. Došli jsme do pevnosti a celou ji prošli. V pevnosti je pár holanských kostelů a domů, ale nejkrásnější je to u pobřeží ve stínu majáku. Byl tam i pan kobrák s kobrami, co "tančili" za zvuku píšťalky. Kobrám vytrhal zoubky, aby ho nekously a za fotku chtěl 500 Rs. Tvrdil nám, že lidi mu normálně dají 1000 Rs. Tak, ať mu je dají oni. No to nám přišlo přehnané, tak nedostal nic, když drobné mu nebyly dobré.
Jídelna byla docela čistá, jedli tam jen místní. U pultu měli výběr omáček, zeleniny a masa. A pán nám nandal dle našich přání.
Po obědě jsme nasedli na bus směr Unavatuna beach. Bus stál 34 Rs. A od hlavní cesty k pláži to pak bylo už jen pár minut. Vzali jsme si lehátka na místě jako den předtím bo jsme chtěli zase Arrack Punch. A zase nás tam nechali pár hodin se jen tak slunit a pak přišli s meníčkem. Později jsme chtěli ještě zajít na Jungle Beach, ale po chvíli se začalo stmívat, tak jsme to otočili a hledali hospodu. Sedli jsme do jedné u moře. A dali jsme si polévku hot and sour, nudle a ovocný salát. Polévka byla pálivá hodně do půlky a v druhé půlce bylo více pepře, tak to už pálilo jako čert. Chuťově však byla vyrovnaná a moc dobrá. Měla jsem tendenci již zchladlou polívku pokaždé foukat. Dali jsme si místní pivka LION a lehce v náladě jsme vzali Tuktuk za 300 Rs. až k našemu ubytování. Trochu se divil, kde to bydlíme a museli jsme ho navigovat. Při placení neměl nazpět, tak jsme mu nechali 390 Rs. Když jsme došli na ubytování, tak do dvora vletěl pes toulavý a domácí se moc netvářila nadšeně. Ale za to nám představili domácího mazlíka pejska "Kešu" (takový maltézák). Ještě jsme se zeptali na možnost dostat více toustů na snídani a paní navrhla nudle. S nadšeným výrazem jsme se zakutali do moskytiér a usnuli.
6.2. odjezd do Mirisy
Ráno fakt byla hromada nudlí na stole. Honzíka bolela kebulka a měl teplotku, ale jak jsem mu řekla o jídle, tak zavětřil a došoural se ke stolu. Po snídani jsme pobrali všech pět švestek a autobusem jsme se dostali do Mirisy. Cesta trvala asi 1 hodinu a bus stál asi 50 Rs. Kolem 11 už jsme byli v Mirise a ubytování jsme našli poměrně snadno.
Asi už v počátku nebylo vše v pořádku, když se paní na nás zmateně podívala. Asi čekala 2 ubytované místo 3. Tak nám tam dala přistýlku. Pokoj byl fakt prťavý, ale jinak čistý. Hned po příjezdu nám začala nabízet pozorování velryb na dvoupatrové lodi se snídaní za 5000 Rs./osoba. Jsme jí řekli, že jí dáme vědět, jak jsme se rozhodli.
Sprcha, odpočinek a průzkum okolí.
Prošli jsme přístav a zjišťovali jsme ceny pozorování velryb. Našli jsme velkou loď, co by nás na velryby vzala za 3000 Rs. Na oběd jsme zalezli do plážové restaurace Surf View. Zde byl opravdu výhled na surfaře a k tomu dobré jídlo. Zase spokojenost na 9 bludišťáků.
| Mirisa |
Tam už na nás čekal friend David, který nás ráno odveze na velryby na trip za 5000Rs od paní domácí. Tak jsme ji vysvětlili, že už to máme koupené jinde.
"To se ale miláčkové nedělá. Tohle je můj hotel a vy musíte jet se mnou. Za 3000 je to malá loď. Ukažte mi vizitku." Až po dlouhé diskuzi slevila na 4000 Rs, že to máme zrušit a jet s ní, tak jí Míša řekl, že jsme dali zálohu. Tak už nevěděli kudy kam a že teda jet s nimi můžeme. Potom Honzík zůstal na hotelu a já s Míšou jsme se šli podívat do "města" (jedna ulice). Narazili jsme na super suvenýr shop, kde měli konečně krásné magnetky a pohledy. Bylo to teda podpultové zboží, ukázal nám je, až jsme z obchodu odcházeli. Obchodníci. Koupili jsme nějaké sušenky na svačinku.
Po návratu byla paní majitelka docela naštvaná a já se bála jít se zeptat, jestli dostaneme ručníky.
Sebrala jsem odvahu a šla jsem. Ručníky nebyly problém. Ale snídaně v 6 před odjezdem na výlet problém byl. Řekla mi, že nebude tak brzo vstávat. Zvláštní. Tohle jsem řešila s tou mladší, s dcerou.
Pak přinesla ručníky matka (ta starší) - 2 ks pro 3 osoby, tak jsem jí požádala o třetí ručník. Zase brblala. Jsem jí řekla, že když tu snídani nedostaneme, tak že ji platit nebudu. To ne, snídani zaplatím a bude v 9 ráno. Jak ale můžu snídat v 9 ráno, když v 6 jedu na velryby a podle ní se vrátím odpoledne????
Stačil by mi balíček na snídani. To zase nevěděla, co to znamená, tak sem jí to popsala. Pak začala cosi, že budeme platit přistýlku, když jsem si objednala rodinný pokoj pro 3 a dostala kamrlík s přistýlkou. Tak to teda ne. No, byla to dobrá hádka. Asi mi špatně rozuměla, použila jsem výraz stupid situation. A ona rozuměla stupid Srilanka. Ještě jsem jí stihla říct, že jsem její zákazník a že by měla udělat, co mi na očích vidí. Na konec mě vyhodila, tak jsme se začali balit. A cca za 15 minut, co jsme byli sbalení se nám dcera začala omlouvat, že snídaně bude v 6.15 zabalená na recepci a že přistýlku platit taky nebudu. Oslavně jsme tedy vyrazili do baru a dali si drink a něco k zakousnutí.
7.2. Pozorování velryb
Ráno v 6 jsme vstali, umyli se a v 6.13 zaklepání na dveře, že snídaně je připravená. Měla jsem tušení, že to nebude zabalené, tak jsem šla zkontrolovat situaci. A hle na stole tousty a marmeláda a čaj naservírované vzorně na talířích. Žádný balíček. Takže kluci, rychlo se najíst, za 15 min. je tu odvoz.
Odvoz přijel 6.25 a my jsme přesně 6.30 dopili poslední doušek čaje.
Vzal nás tuktukem do přístavu přímo k naší "malé" lodi. Byla to pěkná dvoupatrová loď cca pro 30 lidí. Během chvilky se loď zaplnila. A v 7 jsme vyjeli. Dostali jsme snídani, vodu a prášek proti mořské nemoci. Všechny lodě se vydali jedním směrem a pořád jsme nic neviděli. Pak jsme se otočili a jeli k jednomu bodu asi 3 lodě. Tam jsme tedy viděli 2 nebo 3 velryby, což je málo na místní poměry. Ale aspoň něco. Stáli jsme u velryb cca 45 minut. A asi 1x za 5 minut se plejtváci vynořili.
Skoro všichni číňani (spolucestující) byli na tom velmi špatně - buď spali nebo je zastihla mořská nemoc :) Krásný zážitek, kdo budete v Mirise, určitě si zaplaťte tento výlet. Ceny se pohybují od 3000-6500 Rs. Záleží na kolik to uhádáte. Je prakticky jedno se kterou lodí pojedete, protože všechny lodě vyjíždí ve stejný čas a jedou na stejné místo.
Některé společnosti mají záruku vrácení peněz, ta naše by nás vzala druhý den zadarmo - v případě, že ty ryby neuvidíme.
Zhruba kolem 10 jsme byli už na hotelu. To by ta snídaně samo šla. Ale ona mi tvrdila, že se vrátím odpoledne btw.
| Secret Beach |
Dostali jsme hlad a tak jsme se stavili na humra (2500 Rs.) Taková malá mořská potvůrka a tak vynikající. Měli jsme ještě hlad, tak jsme chtěli ochutnat Roti, ale to už neměli, tak jsme se smířili s rýží a kari. Restaurace byla opět plná čechů. Jako v Chorvatsku.
8.2. Směr NP Udavalawe
Snídaní, balení a čekání na auto. Řidič přijel o půl 10 a prošel se mnou papíry. Dostala jsem řidičák a klíčky a mohli jsme nakládat. Míša byl přemluven, aby první řídil. Chvíli se cukal, ale pak to vzal pevně do rukou. Ze začátku to šlo, zlepšoval se a zlepšoval a ráz naráz náraz do auta před námi (po 20 minutách jízdy). Nabourali jsme pražáky z Proseku. Podle nás nedali blinkr a prudce zabrzdili. Vůbec jsme neřešili, čí je to chyba, prostě jsme to chtěli co nejdříve vyřešit. Volalo se do půjčoven, do pojišťovny. My jsme ještě čekali na pojišťováka. Nic se nestalo, jen jsme měli trochu zkřivený nárazník a ztratili jsme tak asi 2 hodiny. Hlavně, že se nám nic nestalo. Jen se smějeme, že kdyby to řídil místní nic by se nestalo.Všichni kdo nám tam z místních pomáhali byli moc hodní a vyjímečně nechtěli dýško.
Míša se po šoku chopil role spolujezdce a navigátora a Honzík usedl za volant. Já, jelikož jsem neměla nervy sledovat cestu, uchýlila jsem se na zadní sedadlo.
| Tallala Beach |
| Tangala Beach |
Naše cesta vedla do vnitrozemí k národnímu parku Udawalave.
Cesta pokračovala už bez problémů a na večer jsme byli na místě. Chvíli jsme hledali cíl naší cesty. Za chvíli k nám přiběhl chapík a zavolal do toho ubytování. Vyzvedl nás tedy pan majitel. Hned jsme se ubytovali a byla nám nabídnuta večeře s odvozem do restaurace. Proč ne, že? Nachystáni k odjezdu jsme se nasoukali do připravených tuktuků, které nás vzaly někam doprostřed džungle. Krásně osvícené bungalovy s venkovním posezením na vodě, prostorná venkovní jídelna - vše zařízeno tak, že nám to připadalo, že jsme někde v Keni. Chyběly jen africké bubny a žirafy.
Jídlo bylo dělané pro turisty, takže lehce plané, ale dobré. Bylo tam pár turistů, kteří už na safari byli, tak jsem zjišťovala co a za kolik. Na penzionu nám majitel nabídl velice dobrou cenu, takže jsme ani nesmlouvali. Za 4500 Rs. od hotelu odvoz do safari a zpět a snídani po návratu. V 5 vstáváme, takže rychle na kutě.
9.2. Safari a cesta do Haputale
V 5 ráno vstávačka a v 5.30 odjezd na safari. Nevzali jsme si jako frájové mikiny, tak nám bylo po cestě trochu zima. Ale sluníčko nás potom zahřálo. Kolem 6 jsme už byli v parku. Kluci řidiči nám koupili lístky a přistoupil k nám průvodce. Po cestě jsme viděli nejprve lasičku, leguány, orli, ledňáčky, tukany a poté buvoly, slony i slůňátka, krávy, pávy, pelikány a ve finále i krokodýli. Džípem se jezdí tam a zase zpět. U brodu jsme zastavili asi 4 džípy a kluci řidiči šli zkontrolovat situaci. A odvážně nasedli zpět do džípů. První 2 projeli úplně v pohodě. Další měl problémy, ale vytáhli ho (sice na 82 pokus, ale vytáhli). Vytahovali tak trochu i džípy, které se pro něj vraceli. No vyprošťovací technika nula zero. Rezavý řetěz a lano po 2 pokusech přetrhnuté a toť vše.
Měli jsme docela slušnou podívanou a ještě lepší výhled byl ze zapadnutého džípu, který nešel vytáhnout ani na jednu stranu. Zkoušeli to po různu a vždy zapadl jeden nebo druhý džíp. Opravdu podívaná. Museli jsme vystoupit a namočit si nožky.
Dojeli jsme na snídani. Opět tousty, marmeláda, máslo, čaj. Po snídani jsme se byli projít k hotelu a po cestě jsme potkali zvláštní úkaz. Vypínač na každé lampě veřejného osvětlení. Asi chodí ponocný nebo si prostě rožneš, když potřebuješ. :)
Sbaleno, nastartováno a čeká nás cesta do Haputale - do hor. Cesta byla velmi náročná. Cesty nebyly vždy úplně nejhezčí, ale místy byly takové jako D1.
Po cestě jsme navštívili nejvyšší vodopád ostrova - Bambarakanda (221 m.)
Dorazili jsme na ubytování někdy odpoledne. A po malém odpočinku a seznámení se s Pavlou a Luďkem, kteří tam měli taky pokoj, jsme všichni vyrazili do vesničky/městečka Haputale. Městečko je to malé, lehce špinavé a s velmi malým počtem turistů. Je více tamilské než sinhálské. Je zde kouzelné nádraží i krytá autobusová zastávka a nesmí chybět kriketové hřiště. V krámku u vlakového přejezdu naproti obchodu s alkoholem jsme koupili výborný čaj za velmi nízkou cenu. 500 g za 200 Rs. Měli zde i malé balíčky vhodné k obdarování po 28 Rs. Tak jsme krámek téměř vykoupili a nakoupili ještě mango a ananas. Šli jsme se projít po kolejích a se západem slunce jsme se vraceli na večeři. Spolu s kari jsem chtěla ochutnat koupené mango, které jak jsem zjistila ještě úplně nedozrálo a chutnalo jako kedlubna se šťovíkem. Vtipné zakončení dne.
10.2. Lipton Seat, čajová fabrika a Ella
S Pájou a Luďkem jsme se domluvili na odjezd v 5.30 směr Lipton Seat. Jelikož Honzíkovi nebylo dobře, tak jsme jeli jen ve 4. Ráno byla mlha a na autě jsme nemohli najít tlačítko na zapnutí mlhovek. Připadala jsem si jako ve filmu Vrchní, prchni ! - "ostřikovače stříkají.."
Nakonec jsme tedy odvážně vyjeli do mlžného rána. Cesty v horách nejsou nijak široké, ale za to pěkně klikaté. Postupně jsme vystoupali za necelou hodinu trasu cca 20 km k Lipton Seat, kde se stále držela mlha.Vstup: 1 soul (duše-dle nápisu u vstupu): 50 Rs; auto:100 Rs. Pár mlžných fotek a šli jsme prozkoumat okolí. Po bloumání kolem dokola jsme byli pozváni na šálek čaje v Lipton Tea Shopu. Dostali jsme velkou snídani za 60 Rs./osoba. Měli jsme plněné bochánky, kukuřičné placky s pálivou omáčkou, sušenky, čaj a karamelky. Mezitím co jsme snídali počasí se vybralo a měli jsme krásný výhled.
Dojeli jsme zpět na ubytování, kde nás čekal Honzík a snídaně. Pája s Luďkem už pádili na vlak do Elly. Honzík se chtěl ještě vyležet a tak jsme s Míšou vyrazili na výlet taky do Elly. Došli jsme na vlakové nádraží a Luděk s Pájou, tam ještě čekali. Vlak měl zpoždění 45 minut. Během čekání, kluci stihli být pozvání k místním, kde byli pohoštěni. Asi za hodinu vlak přijel a pár minut tam stál. Jízdenky do 2. třídy neměli, tak jsme si koupili třídu 3. Z Haputale do Elly to stálo 25 Rs. A vlak jel něco málo přes hodinu.V Elle děcka hledali ubytování a my bankomat. Obojí jsme našli a kluci ještě zabloudili do Spice Garden (vstup 100 Rs.). Ella je dobré výchozí místo pro spoustu pěkných míst, ale je také dražší a plná bělců (turistů). Z Elly jsme vzali autobus za 35 Rs do Bandarawely a odsud z nástupiště č. 326 do Haputale (35 Rs). Autobus do Haputale byl rychlejší než vlak, ale taky o to plnější. Zažili jsme "menší" hádku dvou autobusáku, kdy pravděpodobně náš bus vzal kšeft tomu druhému, protože přijel pozdě a sebral všechny lidi. Chvíli nás nechtěl nechat vyjet, ale pak pár lidí přestoupilo k němu a uhnul sice jen o pár centimetrů, ale uhnul. A my jsme vycouvali s přesností na milimetry. A tak pomalu končil náš pobyt v Haputale a další den nás čekala britská Nuwara Eliya.
![]() |
| Naše trasa 2. týden |
11.2. Nuwara Eliya
Cesta z Haputale do Nuwara Eliya byla pořád z kopce a plná zatáček. Brzdy dostaly zabrat. Někdy kolem oběda jsme dojeli do Británie s palmami. Pršelo, viktoriánské budovy, hezké vilky, čisté chodníky, udržovaný park, odpadkové koše, semafory. Úplně jak když se ocitneš někde v malém městečku v Anglii. Našli jsme hospodu s točeným pivem (0,4 l za 110 Rs.) Dali jsme si kari, devilled chicken a pivečko. Původně jsme chtěli jet dál do Kandy, ale nakonec jsme se rozhodli v Nuvaře zůstat přes noc a trochu si to projít. Ubytování jsme našli pro 3 osoby za 3500 Rs. se snídaní. Dost pršelo, tak se nám nechtělo přebíhat z hotelu do hotelu a vzali jsme to. Honzík měl teplotu, tak do deště s náma nešel. A my jsem se šli projít. Chtěli jsme se podívat do Victoria parku, ale vstupné 300 Rs. jsme raději dali na pivko v hospůdce. Zašli jsme do kavárny na dortík a kakao a pak jsem psala deník vedle u piva. Po návratu Honzík prohlásil, že má hlad (cca v 8 večer) a hotelová restaurace už byla zavřená. Nicméně za několik málo minut se u nás objevil pan kuchař, který nám večeři nabídl. A tak si kluci z menu objednali pepper steak s polévkou a přílohou za 600 Rs. A já jen sendvič sýr, rajče. Uplynulo pár minut a pan kuchař náhle zmizel. Polévka se však vařila. Poté nám naservíroval čaj a sdělil nám, že maso na steak nemá. Tak jsme si vybrali sendviče. Opět zmizel, tentokrát tak na 45 minut a slavnostně se vrátil s toustovým chlebem (nevím, kde ho v 9 večer sehnal). Udělal nám výborné sendviče. Nic není nemožné, náš zákazník náš pán. Tak to by měli naučit paní majitelku hotýlku v Mirise, co se námi hádala o ručníky a snídani. Dobrou noc a spát.
12.2. Kandy
13.2. Sigiriya, Dambula
| Sigiriya Rock |
14.2. Pinawala - sloní sirotčinec, Negombo
Po návštěvě v nemocnici jsme zjistili, že je to alergie na Slunce. Dostal mastičku a sedativa. Dvě hodiny po aplikaci mastičky na sobě neměl vůbec nic. Uff, to byly nervy. Cestou z nemocnice jsme ulovili v pekařství snídani. Před námi byl poslední asi 150 km úsek z Dambuly do Negomba přes Pinawalu. Cesta do Pinawaly byla rozestavěná, zacpaná nebo rozbitá. Sem tam se ukázal prázdný a už opravený úsek, ale jinak se to táhlo.
Vrátili jsme se za Honzou a ten si lebedil v restauraci s výhledem na koupající se slony v řece. Takže měl slony zadarmo. Po jídle jsme odjeli směr Negombo. Po cestě asi 5 km od Pinawaly jsme míjeli Milenium sirotčinec, ten který jsme chtěli navštívit. To už jsme neabsolvovali. Do Negomba jsme dojeli kolem 4 a půjčovnu aut Malkey jsme našli napoprvé. Auto si dost prohlíželi, asi si všimli nových škrábanců:). Vyřídili jsme s nimi doplatky za benzín a kilometry navíc. Auto nás na týden stálo se vším všudy i s benzínem 8000 Kč (benzín je za cca 180 Rs/litr). Ujeli jsme nějakých 880 km s malým, ale výkonným Perodua Viva Elite. Po veškerém vyřizování nás z půjčovny odvezli na ubytování. Byly to dva domky jednopodlažní a naše pokoje byly v tom prvním. Celý domek jsme měli jen pro sebe. Obývací pokoj, 2 ložnice, koupelna, jídelna a venku posezení. Najdete to na bookingu jako Amaya Chalets.
15.2. Negombo
16.2. Odlet, Dubaj
Další díl paranormal activity, balení a odpoledne pro nás přijelo auto. Odvoz luxusním autem na letiště nám majitel zařídil za 1500 Rs. (Tuktuk stál 900 Rs.).
Na letišti vše proběhlo velmi rychle. Check-in, Boarding a odlet. Podle letového řádu jsme přistáli v Dubaji. Došli jsme na tranzitní přepážku a vyzvedli si voucher na jídlo a šli jsme hledat východ. Záležitost pro neználky na několik hodin. Přílet jsme měli o půl 9 a cca v 11 jsme byli konečně tam kde jsme být chtěli. Ano, nějaký čas zabral výstup z letadla a přesun k transitní přepážce, ale i tak jsme se tam motali dost dlouho. Protože pan Vyrážka měl nasazené sedativa a já jsem byla dost unavená, rozhodli jsme se pro hotel. Přece jenom jsme měli 12 hodin přestup v noci v Dubaji. Každou chvíli odjížděl shuttle bus do hotelu. Měli jsme zjištěné, že Holiday Inn by měl být nejlevnější, tak jsme jeli tam. Dostali jsme pokoj a šli na kutě.
17.2. Přílet do Prahy a první české pivo
Ráno v 6.30 jsme šli na snídani a v 7 jsme vyjížděli busem na letiště. V 8.50 jsme měli odlet a tak jsme ještě stihli druhou snídani na letišti na voucher, který jsme dostali od Emirates. To byla tedy už druhá snídaně. A čekala nás ještě snídaně a oběd v letadle. V letadle nás zásobovali neustále jídlem a nápoji, takže to velmi rychle uteklo. K jehněčímu jsem si tedy poručila vínečko a Míša nezklamal a dal si vodečku. Přistáli jsme do Prahy s předstihem (přílet 12.30) Takže jsme už v 13.00 stihli airport express. Na hlaváku nás čekali už známé tváře. Plznička už nás čekala v blízké hospůdce.
The End a kam příště?Vietnam, Kambodža, Kuba, Filipíny?
Ceny (únor 2015)
- tuktuk Galle-Unavatuna 200 Rs.
- kari od 150 Rs - 800 Rs (dle lokality)
- ananas menší 60 Rs
- ananas velký 100-150 Rs
- kokos 50 Rs
- kilo banánů 50-60 Rs.
- litr vody 50 Rs.
- 2 litry 70 Rs.
- busy cca 30-50 Rs. (dle vzdálenosti)
- vlak Ella-Haputale 3.třída 25 Rs., 2 třída 50 Rs.
- bagetka plněná omeletkou a cibulkou, papričkou 35 Rs.
- kobliha 25 Rs.
- sušenky 35-70 Rs.
- zmrzlina 25-35 Rs.
- pokoj od 1000 Rs./noc
- vlak Colombo - Galle 1. třída 1000 Rs
Ceny vlaků z Haputale:
- Pozorování plejtváků: 3000 Rs. (záleží na tom, jak si to usmlouváte)
- Safari v Udavalawe: vstup + odvoz 4500 Rs.
- Bahirawakanda Temple Kandy 200 Rs.
- Aluvihare Temple - 250 Rs.
- Lipton seat - osoba 50 Rs. auto 100 Rs
- Bambarakanda Waterfalls 150 Rs.
- Spice Garden v Elle 100 Rs.
- Sigiria Rock 3900 Rs
- Pindurangala Rock 500 Rs.
- Rock Temple Dambula 1500 RS.
- Pinawala sloní sirotčinec 2500 Rs.
Rady a tipy:
- smlouvat, pokud není cena uvedena na zboží
- u smlouvání se první zeptej na cenu a pak začni na poloviční
- v hotelu nebo u místních se zeptejte na ceny - vyplatí se znát místní cenu tuktuku
- pilulky na čištění vody jsou velmi dobrá věc, hodně jsme ušetřili za vodu i přírodě jsme ulehčili
- repelent jsme měli z domu a zabral
- moskytiéry jsme měli všude, kde jsme byli ubytovaní
- do zásuvek není potřeba adaptér, stačí do horní dírky dát tužku a odblokuje se tak pojistka a fungujeme
- všude a za všechno se očekává dýško, pokud nějakou "pomoc" nepotřebujete, důrazné NE zabírá
- porce rýže i nudlí jsou obrovské, 1 porce pro 2-3 stačí bohatě
- čaj nekupujte v suvenýrech, ale v krámku pro místní v čajových oblastech (na trhu, v krámku se sušenkami, sušenými rybami, tam kde to prostě nečekáte)



